Od
28. do 30. dubna 2000 se v Bratislavě konala mezinárodní
konference pod názvem Budoucnost euroatlantické integrace: šance a
překážky (Is Euro-Atlantic Integration Still on Track?
Opportunities and Obstacles). Setkání organizovala nadace New
Atlantic Initiative (NAI) založená American Enterprise Institute
(AEI), slovenský Inštitút pre verejné otázky (IVO) a
bratislavská pobočka Německého Marshallova fondu USA (German
Marshall Fund of the United States - GMFUS).
Několik
dní poté zaslal jeden z účastníků akce Willy Wimmer (člen
Bundestagu, vicepresident Parlamentního shromáždění OBSE a
bývalý státní tajemník německého ministerstva obrany) dopis
spolkovému kancléři Gerhardu Schröderovi, ve kterém ho
informoval o průběhu jednání konference:
Pan Gerhard
Schröder, MdB Spolkový kancléř Spolkové republiky Německo
Úřad
spolkového kancléře
Schloßplatz
1 10178 Berlin
-
nejprve faxem -
Berlín,
dne 02.05.00
Vážený pane spolkový kancléři,
o
uplynulém víkendu jsem měl možnost zúčastnit se ve slovenském
hlavním městě Bratislavě konference, kterou pořádalo americké
ministerstvo zahraničí společně s American Enterprise Institute
(zahraničně politický institut republikánské strany) a jejímiž
hlavními tématy byly Balkán a rozšiřování NATO.
Akce
byla navštívena na vysoké úrovni, o čemž svědčila přítomnost
četných premiérů a ministrů zahraničí a obrany zemí tohoto
regionu. Z řady důležitých bodů, které byly probírány
v rámci shora uvedeného vymezení témat, si některé
zasluhují zvláštního zmínění:
1)
Ze strany pořadatelů bylo požadováno, aby se v kruhu
spojenců přistoupilo co možná nejdříve k mezinárodně
právnímu uznání nezávislého státu Kosovo.
2)
Pořadatelé prohlásili, že se Svazová republika Jugoslávie
nachází mimo jakýkoli právní řád, zejména mimo rámec
Závěrečného aktu z Helsinek.
3)
Evropský právní řád je prý pro realizaci záměrů NATO
překážkou. Americký právní řád je i v případě
svého použití v Evropě vhodnější.
4)
Válka proti Svazové republice Jugoslávii byla prý vedena proto,
aby se revidovalo chybné rozhodnutí generála Eisenhowera z 2.
světové války. Rozmístění amerických vojáků tam musí být
ze strategických důvodů dohoněno.
5)
Evropští spojenci se na válce proti Jugoslávii podíleli prý
proto, aby de facto dokázali překonat dilema, které vyplývalo z
„Nové strategické koncepce“ aliance schválené v dubnu
1999 a příklonu Evropanů k předchozímu mandátu Spojených
národů nebo OBSE.
6)
Aniž by tím byla dotčena následná legalistická interpretace
Evropanů, podle níž se i při rozšířeném spektru úkolů NATO
mimo území smluvních stran jednalo v případě války proti
Jugoslávii o výjimku, je to prý samozřejmě precedenční případ,
na který se lze kdykoli odvolat a také se tak bude činit.
7)
Jde prý o to, aby se při rozšíření, před nímž aliance nyní
stojí, obnovila územní situace mezi Baltským mořem a Anatolií
tak, jak existovala v době největšího rozmachu římské
říše.
8)
K tomu je údajně třeba, aby Polsko bylo na severu a jihu
obklopeno jako svými sousedy demokratickými státy, aby Rumunsko a
Bulharsko zajišťovalo pozemní spojení směrem k Turecku, a
aby Srbsko (snad pro účely zajištění vojenské přítomnosti
USA) bylo z evropského vývoje trvale vyloučeno.
9)
V území severně od Polska jde o to, aby byla zachována úplná
kontrola přístupu ze St. Petěrburku k Baltskému moři.
10)
V každém probíhajícím procesu je prý nutno upřednostnit
právo na sebeurčení před všemi ostatními předpisy či pravidly
mezinárodního práva.
11)
Konstatování nenarazilo na rozpor, kdy NATO při svém útoku proti
Svazové republice Jugoslávii porušilo všechna mezinárodní
pravidla a především příslušná ustanovení mezinárodního
práva.
Po
této akci, která probíhala ve velice upřímném duchu, se
vzhledem k účastníkům a pořadatelům nelze vyhnout
hodnocení výroků, které na této konferenci zazněly. Zdá
se, že americká strana při prosazování svých cílů v globálním
kontextu usiluje vědomě a záměrně o to, aby byl mezinárodní
právní řád vzniklý jako výsledek dvou světových válek
v uplynulém století vyvrácen z kořenů. Moc má mít
přednost před právem. Tam, kde tomu mezinárodní právo stojí
v cestě, bude odstraněno. Když Společnost národů prožívala
podobný vývoj, nebyla už druhá světová válka daleko.
Myšlení, které vlastní zájmy chápe takto absolutně, nelze
nazvat jinak, než jako myšlení totalitní.
s
přátelskými pozdravy
W
i l l y W i m m e r poslanec Spolkového sněmu
předseda
oblastního sdružení CDU N i e d e r r h e i n
Vicepresident
Parlamentního shromáždění OBSE
Poštovní
adresa:
Náměstí
republiky 1, 11011 B e r l i n
Domovská
adresa
Mauerstraße
29/Haus I, 10117 B e r l i n
Tel.:
(030)227–75094/75095, Fax: (030) 227 – 76498
Email:
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Originál
dopisu:
Herrn
Gerhard Schröder, MdB Bundeskanzler der Bundesrepublik
Deutschland Bundeskanzleramt Schloßplatz 1 10178 Berlin
-
vorab per Fax -
Berlin,
den 02.05.00
Sehr
geehrter Herr Bundeskanzler,
am
vergangenen Wochenende hatte ich in der slowakischen Hauptstadt
Bratislava Gelegenheit, an einer gemeinsam vom US-Außenministerium
und American Enterprise Institut (außenpolitisches Institut der
republikanischen Partei) veranstalteten Konferenz mit den
Schwerpunktthemen Balkan und NATO-Erweiterung teilzunehmen. Die
Veranstaltung war sehr hochrangig besetzt, was sich schon aus der
Anwesenheit zahlreicher Ministerpräsidenten sowie Außen- und
Verteidigungsminister aus der Region ergab. Vorn den zahlreichen
wichtigen Punkten, die im Rahmen der vorgenannten Themenstellung
behandelt werden konnten, verdienen es einige, besonders
wiedergegeben zu werden:
Von
Seiten der Veranstalter wurde verlangt, im Kreise der Alliierten eine
möglichst baldige völkerrechtliche Anerkennung eines unabhängigen
Staates Kosovo vorzunehmen.
Vom
Veranstalter wurde erklärt, daß die Bundesrepublik Jugoslawien
außerhalb jeder Rechtsordnung, vor allem der Schlußakte von
Helsinki, stehe.
Die
europäische Rechtsordnung sei für die Umsetzung von
NATO-Überlegungen hinderlich. Dafür sei die amerikanische
Rechtsordnung auch bei der Anwendung in Europa geeigneter.
Der
Krieg gegen die Bundesrepublik Jugoslawien sei geführt worden, um
eine Fehlentscheidung von General Eisenhower aus dem 2. Weltkrieg zu
revidieren. Eine Stationierung von US Soldaten habe aus strategischen
Gründen dort nachgeholt werden müssen.
Die
europäischen Verbündeten hätten beim Krieg gegen Jugoslawien
deshalb mitgemacht, um de facto das Dilemma überwinden zu können,
das sich aus dem im April 1999 verabschiedeten "Neuen
Strategischen Konzept" der Allianz und der Neigung der Europäer
zu einem vorherigen Mandat der UN oder OSZE ergeben habe.
Unbeschadet
der anschließenden legalistischen Interpreration der Europäer, nach
der es sich bei dem erweiterten Aufgabenfeld der NATO über das
Vertragsgebiet hinaus bei dem Krieg gegen Jugoslawien um einen
Ausnahmefall gehandelt habe, sei es selbstverständlich ein
Präzedenzfall, auf den sich jeder jederzeit berufen könne und auch
werde.
Es
gelte, bei der jetzt anstehenden NATO-Erweiterung die räumliche
Situation zwischen der Ostsee und Anatolien so wiederherzustellen,
wie es in der Hochzeit der römischen Ausdehnung gewesen sei.
Dazu
müsse Polen nach Norden und Süden mit demokratischen Staaten als
Nachbarn umgeben werden, Rumänien und Bulgarien die Landesverbindung
zur Türkei sicherstellen, Serbien (wohl zwecks Sicherstellung einer
US-Militärpräsenz) auf Dauer aus der europäischen Entwicklung
ausgeklammert werden.
Nördlich
von Polen gelte es, die vollständige Kontrolle über den Zugang aus
St. Petersburg zur Ostsee zu erhalten.
In
jedem Prozeß sei dem Selbstbestimmungsrecht der Vorrang vor allen
anderen Bestimmungen oder Regeln des Völkerrechts zu geben.
Die
Feststellung stieß nicht auf Widerspruch, nach der die NATO
bei dem Angriff gegen die Bundesrepublik Jugoslawien gegen jede
internationale Regel und vor allem einschlägige Bestimmungen des
Völkerrechts verstoßen habe.
Nach
dieser sehr freimütig verlaufenen Veranstaltung kommt man in
Anbetracht der Teilnehmer und der Veranstalter nicht umhin, eine
Bewertung der Aussagen auf dieser Konferenz vorzunehmen. Die
amerikanische Seite scheint im globalen Kontext und zur Durchsetzung
ihrer Ziele bewußt und gewollt die als Ergebnis von 2 Kriegen im
letzten Jahrhundert entwickelte internationale Rechtsordnung
aushebeln zu wollen. Macht soll Recht vorgehen. Wo internationales
Recht im Wege steht, wird es beseitigt. Als eine ähnliche
Entwicklung den Völkerbund traf, war der zweite Weltkrieg nicht mehr
fern. Ein Denken, das die eigenen Interessen so absolut sieht,
kann nur totalitär genannt werden.
Mit
freundlichen Grüßen
W
i l l y W i m m e r
Zdroj:
http://www.medienanalyse-international.de/wimmer.html,
přeložil Pavel Křivka
Seznam
účastníků konference:
Walter
Andrusyszyn, asistent americké ministryně zahraničí
Ronald
Asmus, vedoucí vědecký pracovník Council on Foreign Relations
(Washington)
Hartmut
Bäumer, předseda Bridges Consulting Firm a člen německých
Zelených
John
Bolton, senior viceprezident American Enterprise Institute a bývalý
ředitel Úřadu pro záležitosti mezinárodních organizací při
americkém ministerstvu zahraničí (Washington)
Karlyn
Bowmanová, vědecká pracovnice American Enterprise Institute
(Washington)
Martin
Bruncko, ředitel zahraničně-politických studií v Inštitútu
pre verejné otázky (Bratislava)
Ian
Brzezinski, odborný pracovník Výboru pro zahraniční vztahy
amerického Senátu (Washington)
Peter
Burian, slovenský velvyslanec při NATO
Erhard
Busek, zvláštní zmocněnec pro rozšíření EU a koordinátor
Iniciativy pro spolupráci v jihovýchodní Evropě (Vídeň)
Martin
Bútora, slovenský velvyslanec v USA
Bogdan
Chireac, editor deníku Adevarul (Bukurešť)
Robert
Cooper, vedoucí Odboru pro obranu a zaoceánské záležitosti při
Úřadu vlády Velké Británie
Pavol
Demeš, ředitel pro střední a východní Evropu Německého
Marshallova fondu USA (Bratislava)
James
Denton, výkonný ředitel Freedom House (Washington)
Mikuláš
Dzurinda, premiér Slovenské republiky
Steven
Erlanger, vedoucí kanceláře pro střední Evropu a Balkán listu
New York Times
Mark
Esper, odborný pracovník kanceláře senátora Freda Thompsona
(Washington)
Aleksandar
Fatić, prezident think tanku Management Center (Bělehrad)
Ján
Figel, náměstek ministra zahraničí Slovenska
Julie
Finleyová, zakladatel U.S. Committee on NATO (Washington)
Klaus-Dieter
Frankenberger, mezinárodní editor Frankfurter Allgemeine Zeitung
Daniel
Fried, americký velvyslanec v Polsku
Sorin
Frunzaverde, ministr obrany Rumunska
Curt
Gasteyger, profesor Association for the Promotion and the Study of
International Security (Ženeva)
Jeffrey
Gedmin, výkonný ředitel New Atlantic Initiative a vědecký
pracovník, American Enterprise Institute (Washington)
Dean
Godson, hlavní komentátor Daily Telegraph (Londýn)
Claus
Gramckow, prezident poradenstské firmy Hanseatic Institute
(Washington)
Bratislav
Grubačić, ředitel a šéfredaktor VIP News Services and Media
Council (Bělehrad)
Toomas
Hendrik Ilves, ministr zahraničí Estonska
Douglas
Hengel, americký chargé d'affaires v Bratislavě
Bruce
Jackson, prezident U.S. Committee on NATO a viceprezident pro
strategii a plánování společnosti Lockheed Martin (Washington)
Bianca
Jaggerová, lidsko-právní aktivistka (New York)
Géza
Jeszenszky, maďarský velvyslanec ve Spojených státech
Rastislav
Káčer, generální ředitel pro bezpečnostní politiku a
multilaterální vztahy ministerstva zahraničí Slovenska
Jan
Kavan, ministr zahraničí České republiky
John
Kelly, zvláštní asistent kanceláře gen. Josepha W. Ralstona,
NATO (Brusel)
Jacques
Klein, zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN pro Bosnu
a Hercegovinu (Sarajevo)
Karel
Kovanda, český velvyslanec při NATO
Eduard
Kukan, ministr zahraničí Slovenska
Herve
Ladsous, stálý francouzský zástupce při OBSE
Oleg
Levitin, vědecký pracovník Center for Defence Studies, King’s
College (Londýn)
Michal
Lobkowicz, člen českého parlamentu
Daniel
Mariaschin, výkonný viceprezident, B’nai B’rith International
(Washington)
János
Martonyi, ministr zahraničí Maďarska
Marek
Matraszek, ředitel poradenské firmy CEC Government Relations
(Waršava)
Victorino
Matus, zástupce vedoucího redaktora Weekly Standard (Washington)
Sergiu
Medar, ředitel Generálního ředitelství pro obranné
zpravodajství (Directia Generala de Informatii a Apararii - DGIA),
Rumunsko
Grigorij
Mesežnikov, prezident Inštitútu pre verejné otázky (Bratislava)
Ivan
Mikloš, místopředseda vlády Slovenské republika
Miroslav
Mojžita, slovenský velvyslanec v Jugoslávii
Cameron
Munter, ředitel americké Národní bezpečnostní rady
(Washington)
Joshua
Muravchik, vědecký pracovník American Enterprise Institute
(Washington)
Pauline
Neville-Jonesová, členka správní rady BBC a bývalá politická
ředitelka britského ministerstva zahraničí (Londýn)
Joseph
Novak, politický a vojenský pověřenec amerického ministerstva
zahraničí
Michael
Novak, vědecký pracovník nadace George Fredericka Jewetta pro
oblast náboženství, filosofie a veřejné politiky a ředitel
sociálních a politických studií v American Enterprise Institute
(Washington)
Viktor
Orbán, premiér Maďarska
John
O’Sullivan, editor komentářů listu National Post (Toronto) a
zakladatel New Atlantic Initiative
Milan
Pajević, zahraničněpolitický poradce G17 + (Bělehrad)
Richard
Perle, vědecký pracovník American Enterprise Institute
(Washington)
Jozef
Pivarči, státní tajemník slovenského ministerstva obrany
Elizabeth
Pondová, editorka Internationale Politik (Bonn)
Wolfgang
Proissl, vedoucí zahraničně politické redakce Financial Times
Deutschland
Stephen
Rademaker, odborný pracovník Výboru pro zahraniční vztahy
Sněmovny reprezentantů (Washington)
Maris
Riekstin, náměstek lotyšského ministra zahraničí
Peter
Robinson, ředitel Trades Union Committee for European and
Transatlantic Understanding (Velká Británie)
Allen
H. Roth, výkonný ředitel New York State Research Council on
Privatization (New York)
Dimitrij
Rupel, ministr zahraničí Slovinska
Muhamed
Šaćirbej, velvyslanec Bosny a Hercegoviny při OSN (New York)
Kori
Schakeová, vedoucí vědecká pracovnice, profesorka a ředitelka
European Programs na National Defense University (Washington)
František
Šebej, předseda Výboru pro evropskou integraci slovenského
parlamentu
James
Sherr, profesor Oxford University
Jeffrey
Simon, profesor National Defense University (Washington)
Thomas
Skladony, vedoucí programu National Endowment for Democracy
(Washington)
Peter
Sommer, viceprezident The Boeing Company (Washington)
John
Steele, právní ředitel kanceláře amerického kongresmana Davida
McIntoshe
Jan
Surotchak, ředitel Oddělení pro dary Lehigh Valley Community
Foundation (Allentown)
Reka
Szemerkenyi, státní sekretářka, poradkyně pro národní
bezpečnost a zahraniční politiku v Úřadu premiéra,
Maďarsko
William
Taft, společník právní a poradenské firmy Fried, Frank, Harris,
Shriver & Jacobson a bývalý americký velvyslanec při NATO
(Washington)
Andrzej
Towpik, polský velvyslanec při NATO
Vygaudas
Usackas, náměstek litevského ministra zahraničí
Magdaléna
Vášáryová, předsedkyně správní rady Slovenské spoločnosti
pre zahraničnú politiku (Slovak Foreign Policy Association –
SFPA), (Bratislava)
Arno
Visser, vedoucí poradce kanceláře Hanse Dijkstala, člena
nizozemského parlamentu a vůdce Lidové strany za svobodu a
demokracii (Volkspartij voor Vrijheid en Democratie – VVD)
Alexander
Vondra, český velvyslanec v USA
Michael
Werz, profesor Leibnizovy university v Hannoveru (Německo)
Alan
Lee Williams, ředitel Atlantic Council (Velká Británie)
Willy
Wimmer, člen Bundestagu, vicepresident Parlamentního shromáždění
OBSE a bývalý státní tajemník německého ministerstva obrany
Miroslav
Wlachowský, ředitel Odboru analýz a plánování slovenského
ministerstva zahraničí (Bratislava)
Michael
Žantovský, předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a
bezpečnost českého Senátu
Seznam
pochází z webové stránky American Enterprise Institute
(http://www.aei.org/raProjectHome?rapId=11),
dnes však již zde není dostupný.
Karel
Hyka
|